Přehled etiky (Mel Thompson)

1. Úvod

Přístupy k etice

Deskriptivní etika

Normativní etika

Metaetika

Aplikovaná etika

Historie etiky

Platón, Aristoteles: hledání štěstí, dobrý život

Přirozený zákon Tomáše Akvinského

Novověk

Hobbes: smluvní dohoda mezi lidmi

Hume: spíše city než rozum

Utilitarismus: vycházet z očekávaných výsledků

Kant: základní princip - praktický rozum

Etika ve světle jedincových rozhodnutí(Nietzsche, Sartre)

Spory o význam etického jazyka (20. století)

Současnost

Zájem o aplikovanou etiku

Teorie smlouvy a ctností

Nové přezkoumávání dřívějších sporů

Úkoly etiky

Etika studuje lidské chování: "Co mají lidé dělat?"

Hledání základních hodnot

Odstranit nejasnosti

Rozlišit:

Fakta

Hodnoty

Argumenty

Odhalit, na čem jsou závěry postaveny

2. Etické argumenty

Předložení etického argumentu

Fakta

Co na to říká zákon?

Co na to říká náboženství, Bible?

Skutečná fakta o dění, motivy, předpoklady.

Je tato situace něčím jedinečná?

Hodnoty a normy

Z čeho vyplývají vaše závěry?

Z jakých norem a hodnotových žebříčků se vychází?

Argumenty

Na jakém logickém základě stavět argumenty?

Od premis k závěrům

Možné zpochybnění závěru:

Chybný postup od premis k závěrům

Mylné premisy, premisy, se kterými druhá strana nesouhlasí, nesouhlas s předloženými fakty.

Tři základní přístupy k pojetí etických teorií:

Nekognitivní přístup

"Jazyk ve skutečnosti neříká nic objektivního, pouze vyjadřuje preference.!

Relativistický přístup

"Žádné dvě situace nejsou stejné, proto nelze obecně říci, že jedno řešení je správné a druhé ne."

Absolutistický přístup

"Mravní chování se vztahuje k principům, které jsou univerzálně použitelné."

3. Co umožňuje morálku?

požadavky pro morální význam nějakého jednání:

Lidské jednání

Etické argumenty můžeme uplatňovat pouze na člověka

Racionální myšlení

Nevědomí činitelé se z hlediska morálky nepočítají

V úvahu se ale bere, zda se jedinec do nevědomého stavu dostal vlastním přičiněním či ne.

Svoboda

Zodpovědnost pouze v případě, že existovala možnost volby

Přičiny a podmíněnost

Pokud příčiny bezezbytku určují průběh události, svoboda neexistuje.

Determinismus: veškeré jednání lze vysvětlit na základě jeho příčin a je tudíž nevyhnutelné

Redukcionismus: jednání je pouze souborem fyzikálních procesů

Argumetny proti determinismu

Představa, že jsme zcela předvídatelní, z nás dělá roboty

Thompson: Dokonce i kdyby měl determinismus pravdu, je irelevantní!

Podmíněnost

Čím lépe si uvědomíme, co nás ovlivňuje, tím lépe to můžeme zahrnout do morálních rozhodnutí.

Jak velkou svobodu potřebuji:

Omezení mojí svobody:

Fyzická omezení

Právní a společenská omezení

Osobní a psychická omezení

Vnější a vnitřní svoboda:

Vnější svoboda

Nařízení a omezení společnosti

Vnitřní svoboda

Umožňuje myslet i mimo rámec těchto omezení

Umožnuje nám chtít něco, co nám např. zákon neumožňuje

Vnitřní svoboda a odpovědnost

Dva významy slova odpovědnost:

1. mravní odpovědnost

znamená, že odpovědná osoba

něco udělala

byla při vědomí (nebo se vědomě přivedla do nevědomého stavu)

mohla jednak jinak, ale neučinila tak

2. morální odpovědnost

přijetí svobodné vůle

přijetí racionálních norem

rovnováha mezi univerzálními, sociálními a individuálními mravními kritérii

Co "je" a co "má být"

naturalistic fallacy

popsal G.E. Moore v "Principia Ethica" (1903)

nesmíme vyvozovat z toho, jaké něco "je", to, jak to "má být"

"je" = popis faktů

"má být" = musí vycházet z etických norem

4. Jazyk morálky

Pojmy

Morální = přizpůsobit se souboru norem

Nemorální = nedodržovat tyto normy

Ne-morální = s ohledem na konající osobu nelze čin z hlediska morálky posuzovat.

Dobré a špatné

teleontologický přístup

Aristoteles, Tomáš Akvinský

"K čemu je ta věc stvořena? K čemu je člověk stvořen? Jaký je jeho účel?"

Jedná-li v souladu, je dobrý, jinak je špatný.

deontologický přístup

jednání založené na závazku, pocitu povinnosti

Diskuze o jazyku etiky

Logický pozitivismus

Ludwig Wittgenstein (Tractatus, 1921), A.E. Ayer (Truth and Logic, 1936)

pouze dva druhy předpokladů

definované pravdy (matematika, logika)

pravdy odvozené ze smyslové zkušenosti

podle l.p. nemají mravní tvrzení význam

l.p. otřásl etikou v základech, následovaly směry, které se snažily vrátit etice pevnou půdu pod nohama

Metafyzická etika

F.H. Bradley (Ethical Studies, 1896)

nejvyšším dobrem lidstva je "seberealizace"

vychází ze dvou abstraktních představ

svět jako celek

sebeuskutečnění, seberealizace

Intuicionismus

G.E. Moore (Principia Ethica, 1903)

intuitivné víme, co je dobro, ale neumíme jej definovat

Emotivismus

A.J.Ayer

lidé používají mravní soudy k vyjádření subjektivních emocí a preferencí

Preskriptivismus

R.M. Hare (The Language of Morals, 1952)

mravní tvrzení naše jednání

předepisuje

zevšeobecňuje

tím, že souhlasím s mravním tvrzením, tak řííkám, že souhlasím, že to "chci udělat"

souhlasím tedy s "předpisem", který k takovému jednání vede

5. Platón

Sokrates

věřil, že ctnost je poznání, a neřest je tedy důsledkem nezralosti

Platón (Ústava)

Podobenství o jeskyni

Ideje a jejich odlesky, stíny

idea dobra je transcendentní

Tři stránky lidské osobnosti:

rozum

vůle

žádosti

"Žádosti mají být ovládány rozumem za použití vůle."

Ideální stát

Vládci

Ochránci

Obchodníci, řemeslnící

~ koresponduje s trojicí vůle - rozum - žádosti

Proč je lepší být spravedlivý než nespravedlivý?

Neuspokojitelná neomezená přání člověka přivedou nutně k frustraci.

Pokud známe pohled rozumu i žádostí, můžeme se lépe rozhodnout.

Rozum se zabývá věčnými hodnotami, zatímco žádostivosti dočasnými. Proto má mít rozum přenost.

6. Aristoteles

Eudamonia = štěstí, blaženost

stav, kdy člověk prožívá svůj život jako "dobrý"

forma našeho života - směřování, rozum

etika je rozum uvedený do praxe

Střed

jednání mezi extrémy, v harmonii

antická etika nechtěla jen rozhodnout, co je správné, ale také žít to

Další antické směry:

Epikurejci

ctnost = umění dosáhnout blaženosti

své touhy omezit pouze proto, že jejic plné naplnění by mohlo vést ke zkáze

Stoikové

Zenón, Seneca, Epiktétos

vesmír uspořádala božská prozřetelnost

logos = rozum a účel

cíl lidského snažení = eudamonia

Hlavní rysy stoicismu:

uznat realitu takovou, jaká je

převzít odpovědnost za to, co na vás záleží

události se dějí podle vesmírného řádu

nezáleží na výsledcích jednání (ty totiž neovlivňujete jenom vy), ale na tom mít vůli k tomu, co je správné

7. Tomáš Akvinský a přirozený zákon

Tomáš Akvinský (1225 - 1274)

vycházel z křesťanské tradice

usiloval o racionálná podložení křesťanské morálky

navazuje částečně na stoiky

křesťanská etika

Autorita

vychází z

Bible

Církev

Vnuknutí Ducha Svatého

např. Martin Luther, Dietrich Bonhoeffer

Přirozený zákon

lex naturalis

každá věc sleduje účel, naplnění tohoto účelu je dobré

lidský rozum, který člověk od Boha dostal, je východiskem morálky

rozum může logicky podložit mravní zásady

Aristoteles, Tomáš Akvinský

Pojmy

causa efficiens

"působící příčina"

činitel, který něco způsobil

causa finalis

účel

konečný cíle nebo účel něčeho

právě účel je pro T. Akvinského klíčový

Přirozený zákon - vlastnosti

odkazuje i na pozorovatelné přírodní zákony (přírodní věda)

založen na přesvědčení, že Bůh stvořil svět a nastolil řád

toto přesvědčení Tomáš dokládá mnoha důkazy, např. jeho slavné ontologické důkazy Boží existence

vše je stvořeno za nějakým účelem

lidský rozum je schopen rozhodnout, jak jednat, aby byl v souladů s tímto účelem

Mravní posouzení nějakého jednání nezávisí na jeho výsledku

Přorozené právo je poznatelné na základě rozumu

Není nutné vycházet z náboženského přesvědčení

proto je univerzální, nikoli kulturně podmíněné

Kazuistika

uplatňování obecných norem na konkrétní případy

Základní ctnosti

Summa Theologiae

vychází i z Platóna a Aristotela

shoduje se i se stoiky

čtyři základní ctnosti

rozumnost

spravedlnost

statečnost

uměřenost

nezávislé nakonkrétním křesťanském zjevení

např. základní teologické ctnosti

víra

naděje

láska

1. list Korintským, kapitola 13

8. Co je základem morálky?

Thomas Hobbes (1588 - 1679)

mezi jedinci a vládcem by měla existovat smlouva

vládce by neměl mít obavu z anarchie

bez závazných dohod by život upadl v chaos

dohoda o vzájemném prospěchu založená na právech jedince, která vede k vytvoření společenství

morálka je otázkou vášní

stát (Leviathan) s absolutní mocí

prosazování vzájemné dohody za účelem omezení sobeckosti lidských emocí

John Locke (1632 - 1704)

Pojednání o vládě (1690)

potřeba společenské smlouvy

potřeba nestranného arbitra pro řešení sporu

autorita nenáleží vládci, ale spíše státním institucím

z Lockeho vycházi i dělba moci v moderní demokracii

Jean-Jacques Rousseau (1712 - 1778)

dvě emoci

pud sebezáchovy

obecný odpor vůči utrpení jiných

jedinou autoritou je u něj "obecná vůle"

zákon musí vycházet z lidí

Moderní smlouva

staví do popředí jedince

John Rawls (The theory of Justice)

Mezinárodní listina práv a svobod (OSN)

9. Utilitarismus

jedna z nejrozšířenějších a nejvlivnějších teoriíí etiky

Jeremy Bentham (1748 - 1832)

hledal teorii morálky ku prospěchu občanům

princip užitečnosti

akce vede ke štěstí

štěstí má být posuzováno z hlediska

jeho trvání

jeho intenzity

jak je dosažitelné, bezprostřední, jisté

zda je zbaveno bolesti a má naději, že povede k dalšímu štěstí

záleží na následcích každého činu

soulad se zákony a pravidly je až na druhém místě

John Stuart Mill (1806 - 1873)

lidé ve své přirozenosti nejsou příliš předvídaví

Utilitarianism (1863)

pravidla mají pozitivní roli

příklad - společnost se neobejde bez zásad pravdomluvnosti

utilitarismus pravidel

utilitarismus přispěje k vytvoření obecných pravidel

ta můžou být výjimečně porušena

utilitarismus jednání

čin máme považovat za dobrý, pokud povede k dostatečnému množství blaha

není nutné dokazovat, že je to maximální blaho

utilitarismus preferencí a motivace

bere v úvahu další faktory: preferenci a motivace

kromě případu, kdy jsou preference v přímém rozporu s preferencemi ostatních

Kritika utilitarismu

Utilitarismus nemá vlastní žebříček, pouze nabízí metodu, jak využít existující žebříček

Lidé nemohou předvídat, k čemu jejich čin v budoucnu povede

Sebeobětování, které nevedlo k cíli, by podle utilitarismu bylo ne-dobré

Utilitarismus padá do pasti "co je a co má být"

10. Kant a mravní volba

Immanuel Kant (1724-1804)

Základy metafyziky morálky(1785)

východisko etiky nachází v myšlence "dobré vůle"

není myslitelné nic bezvýhradně dobrého, s výjimkou "dobré vůle"

morálka není kdesi mimo, ale v člověku

Kant ví, že nemůžeme spoléhat na empirické důkazy

Co je motivem mravního rozhodnutí?

Koperníkovský obrat v Kritice čistého rozumu

Nepoznáváme věcy tak, jak samy o sobě jsou, ale tak, jak se nám jeví.

není to:

pokud jsme motivováni možným budoucím prospěchem

pokud něco děláme z přirozeného zájmu

pokud je nám to autoritou nařízeno

přijímáme:

Svobodu

mám zkušenost svobodné volby

bez voby bych nemohl mít pocit, že něco mám udělat

Boha

mám pocit, že správné jednání je nakonec zdrojem šěstí

Ve světě bez Boha by na ničem nezáleželo.

Nesmrtelnost:

nemusí se mi podařit dosáhnout dobra v tomto životě

to, že se o dobro přesto snažím, ukazuje, že se dívám za hranice tohoto života

tyto postuláty jsou již v našem rozumu obsaženy

Kritika praktického rozumu (1788)

"Dvě věci mě naplňují úžasem: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně."

Kategorický imperativ

Jednejte tak, aby maxima vaší vůle mohla vždy být současně uplatněna jako princip vytvářející univerzální zákon.

neformuluje žádné morální pravidlo, ale nabízí nejobecnější princip

Jednejte tak, abyste lidskost - ať už svou vlastní nebo druhého člověka - považovali nejen za prostředek, ale za samotný cíl.

apriorní povaha Kantovy morálky

vystavěna bez ohledu na důsledky

(x utilitarismus)

člověk si sám sebe cení, kdy reaguje způsobem založeným apriori na rozumu

Problém

Problém spočívá v širokých možnostech formulace specifickým maxim

Kant oponuje - klíčový má být princip univerzálnosti

Problém 2: co když někdo necítí zážitek mravního závazku, z něhož Kantova etika vychází?

Chce-li kdo jednat morálně, Kantův princip mu pomůže. Ale nikoho nepřesvědčí, že by měl morálně jednat.

Vůle

vůle je činitelem, který utváří hodnoty a demonstruje čistý, praktický rozum

když jednám morálně, naplňuji své určení a svůj osud

Hodnoty jsou něco, co zkušenosti přisuzujeme, ne něco, co ve zkušenosti objevujeme.

Arthur Schopenhauer (1788-1860)

Fenomény

oddělení času a prostoru svázáno s naší vnímáním

za hranicemi smyslů není možné fenomény dělit

vše je jedna energie, jedna vůle

Vůči druhým pociťujeme přirozený soucit

Soucit se stává základem Schopenhauerovy etiky.

je nezbytnou reakcí na nejzákladnější rys reality

11. Morálka a moc

Friedric Nietzsche (1844 - 1900)

"Bůh je mrtev"

člověk není něčím konečným

vyvjí se směrem k nadčlověkovi

morálka se neváže na Boha, ale na tento směr

Vůle a nadčlověk

"Vaše vůle nechť praví: nadčlověk budiž smysl země!" (Zarathustra)

přehodnocení všech hodnot

odsunout dosavadní morálku

začít zcela znovu

Morálka pána a morálka otroka

Morálka otroka

Nietzshe říká, že křesťanská morálka (pokora, vlídnost, soucit) je morálka otroka

je to morálka, která chce pomáhat druhým v bezmoci a utrpení

podle Nietzscheho je špatná, zdržující

Morálka pána

vychází i z řeckých ideálů

usiluje o dosažení kvalit, které povedou k pokroku lidstva

snaha sama sebe rozvíjet, zkoumat hranice, obětovat se ve jménu něčeho vyššího

Nietzscheho kritika křesťanství

"hrozba křesťanské askeze"

požaduje totiž "od síly, aby se neprojevovala jako síla"

"Nemocní a slabí jsou velkým nebezpečím pro člověka - zpochybňují naši důvěru v sebe sama." (Genealogie morálky)

ideály askeze jsou škodlivé

svou sílu získaly, protože lidé baží po něčem vyšším

Věčný návrat

nadčlověk by měl být schopen "naprostého přitakání životu takový, jaký je"

měl by být schopen žít jej stále dokola

12. Existenciální přístup

Pojmy

altruismus = pocit, že je třeba pomáhat lidem i za cenu okamžitého omezení vlastního štěstí

Geworfenheit = Heideggerův výraz pro vrženost, dané možnosti existence

dialektika = proces kladení:

teze

antiteze

syntézy

podle Hegela základní strukturu změny

existencialismus = filosofie zabývající se povahou a významem lidské existence

Sören Kierkegaard (1813 - 1855)

Stěžejní je vztah člověka s Bohem.

Bůh dal lidem svobodu se rozhodovat

naše existence je něčím zcela jedinečným

"Volba je otázkou energie, upřímnosti a tklivosti, s níž člověk volí." (Bu'ď anebo, 1843)

zakladatel existencionalismu

se svobodou je svázána odpovědnost

přijetí rozhodnutí je krok víry, krok do tmy, ale nevyhnutelný

člověk nemůže pochopit mravní volbu, pokud bude stát stranou

Martin Heidegger (1889 - 1976)

vycházíme z okolností, do kterých jsme vržení

my a naše volby jsou součástí světa

masky

při setkání s ostatními si vytváříme v mysli jejich představu

stejně tak oni si vytvářejí naši masku

Co jsem skutečně já? Jak mám žit autenticky?

potřeba utéci, potvrdit si existenci vlastní svobody

převzetí odpovědnosti

motivováno i uvědoměním si blízkosti vlastní smrti

Jean-Paul Sartre (1905 - 1980)

Existence předchází esenci

automobil získává esenci ještě před tím, než začne existovat

ale člověk utváří svým jednáním

svoboda rozhodnutí

navazuje na Kierkegaarda

motivy a emoce

lze "vysledovat" k původní příčině?

původní příčina absurdní

člověku jsou v životě přiřazovány role

navazuje na Heideggera

je důležité, abychom rozvíjeli své já a ne jen přijímali role

dvě možnosti přístupu

být sám sebou

lidé, kteří si uvědomují, co jsou

uvědomění vnějšího světa a místa v něm

být sám o sobě

věci

odmítnutí aktivního zapojení do života

jednoduše přijmout přidělované role

naším rozhodnutím zároveň vytáříme to, co jsme

tím vytváříme normy, co je dobré

tím určujeme, co je člověk

Sartre domyslel svět bez Boha

není žádný daný systém

není nic jako apriorní dobro

člověk se nemá na co upnout

"nemá se na co vymlouvat"

převzít odpovědnost za svou svobodu a poskytnout svobodu ostatním

"Jsme tím, co ze sebe uděláme"

13. Situační etika

Joseph Fletcher - Situation Ethics (1966)

proti deduktivní metodě používání

není moudré postupovat od pravidel k situacím

to dělá např. kazuistika

láska

jediný a jednoduchý princip, podle kterého určíme, co je správné

jediné absolutní pravidlo je pravidlo lásky

pravidla mohou člověku pomoci

částečně navazuje na křesťanskou morálku

Paul Tillich

je nemožné v každé situaci znovu přemýšlet, co udělat

pravidla jsou důležitá, i když jen jako vodítko

náboženství se zabývá "nejvyšším zájmem člověka"

transcendentní zájem

podobné principu lásky

ospravedlňuje veškeré konání

toto učení je všeobecně lépe přijímáno

láska

několik významů:

eros = erotická láska

philia = přátelství

agapé = nesobecká láska

agapéismus

teorie morálky

uplatnění principu lásky v každé situaci

nejen emoce, ale rozhodnutí

sebepoznání

poznání a uznání hodnoty druhého

Zhodnocení situační etiky:

výhody

snadné pochopení

pružná - svoboda se vymezit v jednotlivostech

prostor pro citovou i rozumovou reakci

založena na lásce - z hlediska citu i rozumu klíčovém prvku mravních hodnot

nevýhody

zákon zůstává zákonem, pouze zjednodušeným

dva různí lidé se těžko v diskuzi mohou shodnout, co v konkrétním případě znamená lásku

hrozí vágní představa morálky

hrozí nebezpečí roztříštění celkového rozhodnutí na jednotlivosti - někdy je nutný celkový přehled

14. Náboženství a etika

úloha náboženství v etice

etika se často nevyhnutelně zabývá stejnými otázkami, jako náboženství

teorie etiky vyrůstají z kultury a tedy i z náboženství

má vliv i tam, kde je etika postavena na racionálních základech

nelze klást otázky o dobru, aniž bychom nenarazili na otázky o smyslu a o Bohu

etika a náboženství v historii

sv. Augustin

tři možnosti vztahu etiky k náboženství

autonomní

etika je na náboženství nezávislá

etická teorie nepotřebuje žádný apriorní souhlas ze strany náboženství

argumenty pro:

zvětšuje se svoboda jedince

samostatné rozhodnutí na základě rozumu, zvážení různých náboženství

mravní odpovědnost vyžaduje mravní autonomii

heteronomní

morálka staví na náboženských přesvědčeních

např. kazuistika

argumenty pro:

vliv náboženství, a tedy i heteronomie, je nevyhnutelná

nelze používat pojmy jako "dobro", aniž bychom vzali v potaz jejich náboženskou historii

náboženství je zdrojem inspirace a odvahu pro uplatnění morálky v našem životě

náboženství se vypořádává i s negativními emocemi a odmítáním rozumu, na což etika nestačí

teonomní

vychází ze stejného zdroje jako náboženství

vychází ze stejného chápání Boha, aniž by byla závislá na církvi nebo autoritě

argumenty pro:

uvědomujeme si věci, které nás přesahují

od dob Schopenhauera je etika zčásti vázána na racionálně nepopsatelnou, intuitivní zkušenost

bez náboženského prožitku je těžké zachytit univerzálnost mravního závazku

Bůh stvořil rozum, a tak adekvátní a poctivé uplatnění rozumu nás může přivést k poznání Božího záměru

Náboženská autorita

Křesťanství

absolutní autoritou morálky je Boží vůle

tři nástroje poznání této vůle

Písmo svaté (Bible)

tradice

Božské vnuknutí (Duch svatý)

hledání rovnováhy - různé denominace různe

důležitý je osobní vztah s Kristem

Další náboženství

Judaismus

Tóra, Zákon = autorita

mnoho rovin interpretací

Islám

Korán, hadith

zákon šarífa

"každé dítě se rodí jako muslim, islám je přirozeným stavem člověka"

Hinduismus

rozsáhlý soubor spisů

živá zkušenost, meditace, uctívání

Buddhismus

velké množství spisů

přednost má ale rozum a osobní buddhistovo přesvědčení

často důležitost osobního učitele

15. Svědomí

Křesťanské pojetí svědomí