zpracoval Pavel Kasík
- Přehled etiky
(Mel Thompson)
- 1. Úvod
- Přístupy k etice
Deskriptivní etika
Normativní etika
Metaetika
Aplikovaná etika
- Historie etiky
- Platón, Aristoteles: hledání štěstí, dobrý život
- Přirozený zákon Tomáše Akvinského
- Novověk
- Hobbes: smluvní dohoda mezi lidmi
- Hume: spíše city než rozum
- Utilitarismus: vycházet z očekávaných výsledků
- Kant: základní princip - praktický rozum
- Etika ve světle jedincových rozhodnutí(Nietzsche, Sartre)
- Spory o význam etického jazyka (20. století)
- Současnost
- Zájem o aplikovanou etiku
- Teorie smlouvy a ctností
- Nové přezkoumávání dřívějších sporů
- Úkoly etiky
- Etika studuje lidské chování: "Co mají lidé dělat?"
- Hledání základních hodnot
- Odstranit nejasnosti
- Rozlišit:
- Odhalit, na čem jsou závěry postaveny
- 2. Etické argumenty
Předložení etického argumentu- Fakta
- Co na to říká zákon?
- Co na to říká náboženství, Bible?
- Skutečná fakta o dění, motivy, předpoklady.
- Je tato situace něčím jedinečná?
- Hodnoty a normy
- Z čeho vyplývají vaše závěry?
- Z jakých norem a hodnotových žebříčků se vychází?
- Argumenty
- Na jakém logickém základě stavět argumenty?
- Od premis k závěrům
- Možné zpochybnění závěru:
- Chybný postup od premis k závěrům
- Mylné premisy, premisy, se kterými druhá strana nesouhlasí, nesouhlas s předloženými fakty.
- Tři základní přístupy k pojetí etických teorií:
- Nekognitivní přístup
"Jazyk ve skutečnosti neříká nic objektivního, pouze vyjadřuje preference.!
- Relativistický přístup
- "Žádné dvě situace nejsou stejné, proto nelze obecně říci, že jedno řešení je správné a druhé ne."
- Absolutistický přístup
- "Mravní chování se vztahuje k principům, které jsou univerzálně použitelné."
- 3. Co umožňuje morálku?
- požadavky pro morální význam nějakého jednání:
- Lidské jednání
- Etické argumenty můžeme uplatňovat pouze na člověka
- Racionální myšlení
- Nevědomí činitelé se z hlediska morálky nepočítají
- V úvahu se ale bere, zda se jedinec do nevědomého stavu dostal vlastním přičiněním či ne.
- Svoboda
- Zodpovědnost pouze v případě, že existovala možnost volby
- Přičiny a podmíněnost
- Pokud příčiny bezezbytku určují průběh události, svoboda neexistuje.
Determinismus: veškeré jednání lze vysvětlit na základě jeho příčin a je tudíž nevyhnutelné- Redukcionismus: jednání je pouze souborem fyzikálních procesů
- Argumetny proti determinismu
- Představa, že jsme zcela předvídatelní, z nás dělá roboty
- Thompson: Dokonce i kdyby měl determinismus pravdu, je irelevantní!
- Podmíněnost
- Čím lépe si uvědomíme, co nás ovlivňuje, tím lépe to můžeme zahrnout do morálních rozhodnutí.
- Jak velkou svobodu potřebuji:
- Omezení mojí svobody:
- Fyzická omezení
- Právní a společenská omezení
- Osobní a psychická omezení
- Vnější a vnitřní svoboda:
- Vnější svoboda
- Nařízení a omezení společnosti
- Vnitřní svoboda
- Umožňuje myslet i mimo rámec těchto omezení
- Umožnuje nám chtít něco, co nám např. zákon neumožňuje
- Vnitřní svoboda a odpovědnost
- Dva významy slova odpovědnost:
- 1. mravní odpovědnost
- znamená, že odpovědná osoba
- něco udělala
- byla při vědomí (nebo se vědomě přivedla do nevědomého stavu)
- mohla jednak jinak, ale neučinila tak
- 2. morální odpovědnost
- přijetí svobodné vůle
- přijetí racionálních norem
- rovnováha mezi univerzálními, sociálními a individuálními mravními kritérii
- Co "je" a co "má být"
- naturalistic fallacy
- 4. Jazyk morálky
Pojmy- Morální = přizpůsobit se souboru norem
- Nemorální = nedodržovat tyto normy
- Ne-morální = s ohledem na konající osobu nelze čin z hlediska morálky posuzovat.
- Dobré a špatné
- teleontologický přístup
Aristoteles, Tomáš Akvinský- "K čemu je ta věc stvořena? K čemu je člověk stvořen? Jaký je jeho účel?"
- Jedná-li v souladu, je dobrý, jinak je špatný.
- deontologický přístup
- jednání založené na závazku, pocitu povinnosti
- Diskuze o jazyku etiky
- Logický pozitivismus
- Ludwig Wittgenstein (Tractatus, 1921), A.E. Ayer (Truth and Logic, 1936)
- pouze dva druhy předpokladů
- definované pravdy (matematika, logika)
- pravdy odvozené ze smyslové zkušenosti
- podle l.p. nemají mravní tvrzení význam
- l.p. otřásl etikou v základech, následovaly směry, které se snažily vrátit etice pevnou půdu pod nohama
- Metafyzická etika
- F.H. Bradley (Ethical Studies, 1896)
- nejvyšším dobrem lidstva je "seberealizace"
- vychází ze dvou abstraktních představ
- svět jako celek
- sebeuskutečnění, seberealizace
- Intuicionismus
- Emotivismus
- A.J.Ayer
- lidé používají mravní soudy k vyjádření subjektivních emocí a preferencí
- Preskriptivismus
- R.M. Hare (The Language of Morals, 1952)
- mravní tvrzení naše jednání
- tím, že souhlasím s mravním tvrzením, tak řííkám, že souhlasím, že to "chci udělat"
- souhlasím tedy s "předpisem", který k takovému jednání vede
- 5. Platón
- Sokrates
- věřil, že ctnost je poznání, a neřest je tedy důsledkem nezralosti
- Platón (Ústava)
- Podobenství o jeskyni
- Ideje a jejich odlesky, stíny
- idea dobra je transcendentní
- Tři stránky lidské osobnosti:
- rozum
- vůle
- žádosti
- "Žádosti mají být ovládány rozumem za použití vůle."
- Ideální stát
- Vládci
- Ochránci
- Obchodníci, řemeslnící
- ~ koresponduje s trojicí vůle - rozum - žádosti
- Proč je lepší být spravedlivý než nespravedlivý?
- Neuspokojitelná neomezená přání člověka přivedou nutně k frustraci.
- Pokud známe pohled rozumu i žádostí, můžeme se lépe rozhodnout.
- Rozum se zabývá věčnými hodnotami, zatímco žádostivosti dočasnými. Proto má mít rozum přenost.
- 6. Aristoteles
- Eudamonia = štěstí, blaženost
- stav, kdy člověk prožívá svůj život jako "dobrý"
- forma našeho života - směřování, rozum
- etika je rozum uvedený do praxe
- Střed
- jednání mezi extrémy, v harmonii
- antická etika nechtěla jen rozhodnout, co je správné, ale také žít to
- Další antické směry:
- Epikurejci
- ctnost = umění dosáhnout blaženosti
- své touhy omezit pouze proto, že jejic plné naplnění by mohlo vést ke zkáze
- Stoikové
- Zenón, Seneca, Epiktétos
- vesmír uspořádala božská prozřetelnost
- cíl lidského snažení = eudamonia
- Hlavní rysy stoicismu:
- uznat realitu takovou, jaká je
- převzít odpovědnost za to, co na vás záleží
- události se dějí podle vesmírného řádu
- nezáleží na výsledcích jednání (ty totiž neovlivňujete jenom vy), ale na tom mít vůli k tomu, co je správné
- 7. Tomáš Akvinský a přirozený zákon
- Tomáš Akvinský (1225 - 1274)
- vycházel z křesťanské tradice
- usiloval o racionálná podložení křesťanské morálky
- navazuje částečně na stoiky
- křesťanská etika
- Autorita
- vychází z
- Bible
- Církev
- Vnuknutí Ducha Svatého
- např. Martin Luther, Dietrich Bonhoeffer
- Přirozený zákon
- lex naturalis
- každá věc sleduje účel, naplnění tohoto účelu je dobré
- lidský rozum, který člověk od Boha dostal, je východiskem morálky
- rozum může logicky podložit mravní zásady
- Aristoteles, Tomáš Akvinský
- Pojmy
- causa efficiens
- "působící příčina"
- činitel, který něco způsobil
- causa finalis
- účel
- konečný cíle nebo účel něčeho
- právě účel je pro T. Akvinského klíčový
- Přirozený zákon - vlastnosti
- odkazuje i na pozorovatelné přírodní zákony (přírodní věda)
- založen na přesvědčení, že Bůh stvořil svět a nastolil řád
- toto přesvědčení Tomáš dokládá mnoha důkazy, např. jeho slavné ontologické důkazy Boží existence
- vše je stvořeno za nějakým účelem
- lidský rozum je schopen rozhodnout, jak jednat, aby byl v souladů s tímto účelem
- Mravní posouzení nějakého jednání nezávisí na jeho výsledku
- Přorozené právo je poznatelné na základě rozumu
- Není nutné vycházet z náboženského přesvědčení
- proto je univerzální, nikoli kulturně podmíněné
- Kazuistika
- uplatňování obecných norem na konkrétní případy
- Základní ctnosti
- Summa Theologiae
- vychází i z Platóna a Aristotela
- shoduje se i se stoiky
- čtyři základní ctnosti
- rozumnost
- spravedlnost
- statečnost
- uměřenost
- nezávislé nakonkrétním křesťanském zjevení
- např. základní teologické ctnosti
- víra
- naděje
- láska
- 1. list Korintským, kapitola 13
- 8. Co je základem morálky?
- Thomas Hobbes (1588 - 1679)
- mezi jedinci a vládcem by měla existovat smlouva
- vládce by neměl mít obavu z anarchie
- bez závazných dohod by život upadl v chaos
- dohoda o vzájemném prospěchu založená na právech jedince, která vede k vytvoření společenství
- morálka je otázkou vášní
- stát (Leviathan) s absolutní mocí
- prosazování vzájemné dohody za účelem omezení sobeckosti lidských emocí
- John Locke (1632 - 1704)
- Pojednání o vládě (1690)
- potřeba společenské smlouvy
- potřeba nestranného arbitra pro řešení sporu
- autorita nenáleží vládci, ale spíše státním institucím
- z Lockeho vycházi i dělba moci v moderní demokracii
- Jean-Jacques Rousseau (1712 - 1778)
- dvě emoci
- pud sebezáchovy
- obecný odpor vůči utrpení jiných
- jedinou autoritou je u něj "obecná vůle"
- zákon musí vycházet z lidí
- Moderní smlouva
- staví do popředí jedince
- John Rawls (The theory of Justice)
- Mezinárodní listina práv a svobod (OSN)
- 9. Utilitarismus
- jedna z nejrozšířenějších a nejvlivnějších teoriíí etiky
- Jeremy Bentham (1748 - 1832)
- hledal teorii morálky ku prospěchu občanům
- princip užitečnosti
- akce vede ke štěstí
- štěstí má být posuzováno z hlediska
- jeho trvání
- jeho intenzity
- jak je dosažitelné, bezprostřední, jisté
- zda je zbaveno bolesti a má naději, že povede k dalšímu štěstí
- záleží na následcích každého činu
- soulad se zákony a pravidly je až na druhém místě
- John Stuart Mill (1806 - 1873)
- lidé ve své přirozenosti nejsou příliš předvídaví
- Utilitarianism (1863)
- pravidla mají pozitivní roli
- příklad - společnost se neobejde bez zásad pravdomluvnosti
- utilitarismus pravidel
- utilitarismus přispěje k vytvoření obecných pravidel
- ta můžou být výjimečně porušena
- utilitarismus jednání
- čin máme považovat za dobrý, pokud povede k dostatečnému množství blaha
- není nutné dokazovat, že je to maximální blaho
- utilitarismus preferencí a motivace
- bere v úvahu další faktory: preferenci a motivace
- kromě případu, kdy jsou preference v přímém rozporu s preferencemi ostatních
- Kritika utilitarismu
- Utilitarismus nemá vlastní žebříček, pouze nabízí metodu, jak využít existující žebříček
- Lidé nemohou předvídat, k čemu jejich čin v budoucnu povede
- Sebeobětování, které nevedlo k cíli, by podle utilitarismu bylo ne-dobré
- Utilitarismus padá do pasti "co je a co má být"
- 10. Kant a mravní volba
- Immanuel Kant (1724-1804)
- Základy metafyziky morálky(1785)
- východisko etiky nachází v myšlence "dobré vůle"
- není myslitelné nic bezvýhradně dobrého, s výjimkou "dobré vůle"
- morálka není kdesi mimo, ale v člověku
- Kant ví, že nemůžeme spoléhat na empirické důkazy
- Co je motivem mravního rozhodnutí?
- Koperníkovský obrat v Kritice čistého rozumu
- Nepoznáváme věcy tak, jak samy o sobě jsou, ale tak, jak se nám jeví.
- není to:
- pokud jsme motivováni možným budoucím prospěchem
- pokud něco děláme z přirozeného zájmu
- pokud je nám to autoritou nařízeno
- přijímáme:
- Svobodu
- mám zkušenost svobodné volby
- bez voby bych nemohl mít pocit, že něco mám udělat
- Boha
- mám pocit, že správné jednání je nakonec zdrojem šěstí
- Ve světě bez Boha by na ničem nezáleželo.
- Nesmrtelnost:
- nemusí se mi podařit dosáhnout dobra v tomto životě
- to, že se o dobro přesto snažím, ukazuje, že se dívám za hranice tohoto života
- tyto postuláty jsou již v našem rozumu obsaženy
- Kritika praktického rozumu (1788)
- "Dvě věci mě naplňují úžasem: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně."
- Kategorický imperativ
- Jednejte tak, aby maxima vaší vůle mohla vždy být současně uplatněna jako princip vytvářející univerzální zákon.
- neformuluje žádné morální pravidlo, ale nabízí nejobecnější princip
- Jednejte tak, abyste lidskost - ať už svou vlastní nebo druhého člověka - považovali nejen za prostředek, ale za samotný cíl.
- apriorní povaha Kantovy morálky
- vystavěna bez ohledu na důsledky
- člověk si sám sebe cení, kdy reaguje způsobem založeným apriori na rozumu
- Problém
- Problém spočívá v širokých možnostech formulace specifickým maxim
- Kant oponuje - klíčový má být princip univerzálnosti
- Problém 2: co když někdo necítí zážitek mravního závazku, z něhož Kantova etika vychází?
- Chce-li kdo jednat morálně, Kantův princip mu pomůže. Ale nikoho nepřesvědčí, že by měl morálně jednat.
- Vůle
- vůle je činitelem, který utváří hodnoty a demonstruje čistý, praktický rozum
- když jednám morálně, naplňuji své určení a svůj osud
- Hodnoty jsou něco, co zkušenosti přisuzujeme, ne něco, co ve zkušenosti objevujeme.
- Arthur Schopenhauer (1788-1860)
- Fenomény
- oddělení času a prostoru svázáno s naší vnímáním
- za hranicemi smyslů není možné fenomény dělit
- vše je jedna energie, jedna vůle
- Vůči druhým pociťujeme přirozený soucit
- Soucit se stává základem Schopenhauerovy etiky.
- je nezbytnou reakcí na nejzákladnější rys reality
- 11. Morálka a moc
- Friedric Nietzsche (1844 - 1900)
- "Bůh je mrtev"
- člověk není něčím konečným
- vyvjí se směrem k nadčlověkovi
- morálka se neváže na Boha, ale na tento směr
- Vůle a nadčlověk
- "Vaše vůle nechť praví: nadčlověk budiž smysl země!" (Zarathustra)
- přehodnocení všech hodnot
- odsunout dosavadní morálku
- začít zcela znovu
- Morálka pána a morálka otroka
- Morálka otroka
- Nietzshe říká, že křesťanská morálka (pokora, vlídnost, soucit) je morálka otroka
- je to morálka, která chce pomáhat druhým v bezmoci a utrpení
- podle Nietzscheho je špatná, zdržující
- Morálka pána
- vychází i z řeckých ideálů
- usiluje o dosažení kvalit, které povedou k pokroku lidstva
- snaha sama sebe rozvíjet, zkoumat hranice, obětovat se ve jménu něčeho vyššího
- Nietzscheho kritika křesťanství
- "hrozba křesťanské askeze"
- požaduje totiž "od síly, aby se neprojevovala jako síla"
- "Nemocní a slabí jsou velkým nebezpečím pro člověka - zpochybňují naši důvěru v sebe sama." (Genealogie morálky)
- ideály askeze jsou škodlivé
- svou sílu získaly, protože lidé baží po něčem vyšším
- Věčný návrat
- nadčlověk by měl být schopen "naprostého přitakání životu takový, jaký je"
- měl by být schopen žít jej stále dokola
- 12. Existenciální přístup
- Pojmy
- altruismus = pocit, že je třeba pomáhat lidem i za cenu okamžitého omezení vlastního štěstí
- Geworfenheit = Heideggerův výraz pro vrženost, dané možnosti existence
- dialektika = proces kladení:
- teze
- antiteze
- syntézy
- podle Hegela základní strukturu změny
- existencialismus = filosofie zabývající se povahou a významem lidské existence
- Sören Kierkegaard (1813 - 1855)
- Stěžejní je vztah člověka s Bohem.
- Bůh dal lidem svobodu se rozhodovat
- naše existence je něčím zcela jedinečným
- "Volba je otázkou energie, upřímnosti a tklivosti, s níž člověk volí." (Bu'ď anebo, 1843)
- zakladatel existencionalismu
- se svobodou je svázána odpovědnost
- přijetí rozhodnutí je krok víry, krok do tmy, ale nevyhnutelný
- člověk nemůže pochopit mravní volbu, pokud bude stát stranou
- Martin Heidegger (1889 - 1976)
- vycházíme z okolností, do kterých jsme vržení
- my a naše volby jsou součástí světa
- masky
- při setkání s ostatními si vytváříme v mysli jejich představu
- stejně tak oni si vytvářejí naši masku
- Co jsem skutečně já? Jak mám žit autenticky?
- potřeba utéci, potvrdit si existenci vlastní svobody
- převzetí odpovědnosti
- motivováno i uvědoměním si blízkosti vlastní smrti
- Jean-Paul Sartre (1905 - 1980)
- Existence předchází esenci
- automobil získává esenci ještě před tím, než začne existovat
- ale člověk utváří svým jednáním
- svoboda rozhodnutí
- navazuje na Kierkegaarda
- motivy a emoce
- lze "vysledovat" k původní příčině?
- původní příčina absurdní
- člověku jsou v životě přiřazovány role
- dvě možnosti přístupu
- být sám sebou
- lidé, kteří si uvědomují, co jsou
- uvědomění vnějšího světa a místa v něm
- být sám o sobě
- věci
- odmítnutí aktivního zapojení do života
- jednoduše přijmout přidělované role
- naším rozhodnutím zároveň vytáříme to, co jsme
- tím vytváříme normy, co je dobré
- tím určujeme, co je člověk
- Sartre domyslel svět bez Boha
- není žádný daný systém
- není nic jako apriorní dobro
- člověk se nemá na co upnout
- "nemá se na co vymlouvat"
- převzít odpovědnost za svou svobodu a poskytnout svobodu ostatním
- "Jsme tím, co ze sebe uděláme"
- 13. Situační etika
- Joseph Fletcher - Situation Ethics (1966)
- proti deduktivní metodě používání
- není moudré postupovat od pravidel k situacím
- láska
- jediný a jednoduchý princip, podle kterého určíme, co je správné
- jediné absolutní pravidlo je pravidlo lásky
- pravidla mohou člověku pomoci
- částečně navazuje na křesťanskou morálku
- Paul Tillich
- je nemožné v každé situaci znovu přemýšlet, co udělat
- pravidla jsou důležitá, i když jen jako vodítko
- náboženství se zabývá "nejvyšším zájmem člověka"
- transcendentní zájem
- podobné principu lásky
- ospravedlňuje veškeré konání
- toto učení je všeobecně lépe přijímáno
- láska
- několik významů:
- eros = erotická láska
- philia = přátelství
- agapé = nesobecká láska
- agapéismus
- teorie morálky
- uplatnění principu lásky v každé situaci
- nejen emoce, ale rozhodnutí
- sebepoznání
- poznání a uznání hodnoty druhého
- Zhodnocení situační etiky:
- výhody
- snadné pochopení
- pružná - svoboda se vymezit v jednotlivostech
- prostor pro citovou i rozumovou reakci
- založena na lásce - z hlediska citu i rozumu klíčovém prvku mravních hodnot
- nevýhody
- zákon zůstává zákonem, pouze zjednodušeným
- dva různí lidé se těžko v diskuzi mohou shodnout, co v konkrétním případě znamená lásku
- hrozí vágní představa morálky
- hrozí nebezpečí roztříštění celkového rozhodnutí na jednotlivosti - někdy je nutný celkový přehled
- 14. Náboženství a etika
- úloha náboženství v etice
- etika se často nevyhnutelně zabývá stejnými otázkami, jako náboženství
- teorie etiky vyrůstají z kultury a tedy i z náboženství
- má vliv i tam, kde je etika postavena na racionálních základech
- nelze klást otázky o dobru, aniž bychom nenarazili na otázky o smyslu a o Bohu
- etika a náboženství v historii
- tři možnosti vztahu etiky k náboženství
- autonomní
- etika je na náboženství nezávislá
- etická teorie nepotřebuje žádný apriorní souhlas ze strany náboženství
- argumenty pro:
- zvětšuje se svoboda jedince
- samostatné rozhodnutí na základě rozumu, zvážení různých náboženství
- mravní odpovědnost vyžaduje mravní autonomii
- heteronomní
- morálka staví na náboženských přesvědčeních
- např. kazuistika
- argumenty pro:
- vliv náboženství, a tedy i heteronomie, je nevyhnutelná
- nelze používat pojmy jako "dobro", aniž bychom vzali v potaz jejich náboženskou historii
- náboženství je zdrojem inspirace a odvahu pro uplatnění morálky v našem životě
- náboženství se vypořádává i s negativními emocemi a odmítáním rozumu, na což etika nestačí
- teonomní
- vychází ze stejného zdroje jako náboženství
- vychází ze stejného chápání Boha, aniž by byla závislá na církvi nebo autoritě
- argumenty pro:
- uvědomujeme si věci, které nás přesahují
- od dob Schopenhauera je etika zčásti vázána na racionálně nepopsatelnou, intuitivní zkušenost
- bez náboženského prožitku je těžké zachytit univerzálnost mravního závazku
- Bůh stvořil rozum, a tak adekvátní a poctivé uplatnění rozumu nás může přivést k poznání Božího záměru
- Náboženská autorita
- Křesťanství
- absolutní autoritou morálky je Boží vůle
- tři nástroje poznání této vůle
- Písmo svaté (Bible)
- tradice
- Božské vnuknutí (Duch svatý)
- hledání rovnováhy - různé denominace různe
- důležitý je osobní vztah s Kristem
- Další náboženství
- Judaismus
- Tóra, Zákon = autorita
- mnoho rovin interpretací
- Islám
- Korán, hadith
- zákon šarífa
- "každé dítě se rodí jako muslim, islám je přirozeným stavem člověka"
- Hinduismus
- rozsáhlý soubor spisů
- živá zkušenost, meditace, uctívání
- Buddhismus
- velké množství spisů
- přednost má ale rozum a osobní buddhistovo přesvědčení
- často důležitost osobního učitele
- 15. Svědomí
- Křesťanské pojetí svědomí
- synderesis
- bolest toho, kdo jde proti mravním zásadám
- v pozitivním významu "dobré svědomí"
- zákon vepsán do lidských srdcí
- Pavel v listu Římanům (1,18)
- Boží hněv se snáší na ty, kdo jdou proti jeho zákonům
- neexistuje omluva pro nevědomost
- svědomí je hlas Boha v naší duši
- Friedrich Schleiermacher (Křesťanská víra, 1830)
- veškerá naše rozhodnutí nás staví před mravní dilemata
- odchýlením se od svědomí se oddalujeme od Boha (hřích)
- svědomí znatelně vychází ze vztahu s Bohem
- svědomí je niterné zjevení Boha v nás
- Světské pojetí svědomí
- závisí na
- kořeny svědomí
- společensky a kulturně podmíněné
- Hegel mluví o "duchu doby"
- svědomí odráží, co nás naučila společnost
- psychologické
- Siegmund Freud
- vrozený smysl pro to, co je správné
- nezávisí na výchově a zážitcích
- výjimkou je psychopat, ten nebere ostatní lidi jako lidi
- svědomí jako zdroj mravní autority
- svědomí a mravní argumenty
- svědomí a vnitřní poznání správného vytváří základy mravní argumentace
- díky univerzálnosti svědomí má smysl se těmito otázkami zabývat